Básničky o září

Září přišlo ráno tiše,
listí šumí ve větvích.
Jdeme do školy zas,
zní nám zvonec v chodbách.

Vlaštovky se chystají,
sedí v řadě na drátu.
Brzy odletí na jih,
přiletí zas v dubnu.

Jablko červené visí,
větev k zemi se klání.
Utrhnu ho pro babičku,
voní celý sad.

Babí léto táhne vzduchem,
pavučinky létají.
Slunce ještě hřeje trochu,
ale vítr chládne.

Batoh mám a penál taky,
první září - první den.
Paní učitelka čeká,
třída voní novotou.

Kaštany leží v trávě,
blýskají se na slunci.
Sbírám je do kapes,
mám jich plné hrsti.

Brvy padají ze stromů,
žluté, oranžové, hnědé.
Vítr je točí kolem
a já chytám každý.

Hrušky voní na větvi,
medové a sladké.
Září přineslo nám sklizeň,
zásobíme se na zimu.

První den září ráno
stojím před školní branou.
Batoh na zádech velký,
srdce buší mi lehce.

Paní učitelka přivítá nás,
třída voní tužkami.
Nové lavice, nové tváře,
tento rok bude krásný.

Vlaštovky sedí na drátu,
tichý sněm před odletem.
Šeptají si o cestě,
o dálkách za horizontem.

Zítra ráno bude drát prázdný,
odlétnou bez loučení.
Zůstane jen vzpomínka
a příslib příštího jara.

Sad voní zralými plody,
jabloně se prohýbají.
Hrušky, švestky, jablka rudá,
září přineslo hojnost.

Babička nás volá ke sklizni,
každý dostane košík.
Kdo pracovitý, ten si odnese
plno zásoby na zimu.

Babí léto: zlaté nitě
táhnou vzduchem beze spěchu.
Pavouci je tkají tiše,
louka voní posledním létem.

Slunce hřeje, ale jinak,
žlutěji a tiše.
Příroda si dává pauzu
před dlouhým podzimním spánkem.

Školní rok zas začal,
zvon zvoní na chodbě.
Kdo se pilně učí,
ví, co chce být jednou.

Září je brána do roku,
každý den přinese cos.
Matematiku nebo zpěv,
kamarádství nebo sport.

Drak letí nad loukou,
vítr ho nese vysoko.
Září je pro draky
nejlepší ze všech mesíců.

Šňůra se natáhne,
drak se naklání v oblacích.
Dole stojím a smám se,
radost mi neberou mráčky.

Babí léto přišlo tichounce,
pavučiny táhnou lesem.
Vzduch je sladký, nebe modré,
záříjové ráno zlaté.

Každý krok po listí šustí,
pod nohami rudá deka.
Tenhle čas se nevratí,
proto si ho vychutnej.

Vlaštovka šla do dálek,
nechala tu prázdný hnízd.
Na jaře se vrátí,
přiletí v dubnu zpět.

Každý rok ta samá cesta,
každý rok ten samý drát.
Vlaštovky jsou věrné ptáky,
domov nezapomínají.

Slunce září svítí jinak,
nízko nad obzorem.
Stíny jsou delší teď,
ráno chládne v trávě.

Ale poledne je teplé,
svítí zlaté světlo ještě.
Tohle září zůstane
nejkrásnějším ze všech.

Sad se prohýbá plody,
jabloně a hrušky zrají.
Marmeláda, džem a kompot,
babička ví, co dělá.

Sklenice stojí v řadě,
zásoba na celou zimu.
Září voní prací rukou
a péčí o rodinu.

Kaštany jsou jako zlato,
sbíráme je v parku.
Jehlice je hlídaly celé léto,
teď je pouštějí volně.

Hladké, tmavé, těžké trochu,
přesně jak mám rád.
Kaštany patří do září
jako sníh patří do zimy.

Drak se houpe nad polem,
září je kraj pro draky.
Vítr je přesně dost,
nebe je přesně modré.

Šňůra v ruce se mi třese,
drak letí vysoko.
Nejkrásnější chvíle jsou
ty, co neplánuješ.

Táhnou ptáci od severu,
táhnou od jihu.
Kdo ví, kde se sejdou,
kdo ví, kde přezimují.

Pole zlatí se pšenicí,
žně jsou skoro za námi.
Brzy přijde podzim mlhavý,
zaryjeme brambory.

Holka malá, holka velká,
obě jdou do školy.
Každá nese plný batoh,
každá jinak se bojí.

Ale první den je první den,
strach vždy rychle zmizí.
A pak jsou kamarádi,
a pak je radost.

Hruška, švestka, jablko,
říjen klepe na dveře.
Ještě máme chvíli,
ještě září trvá.

Sklizeň voní ze sklepa,
práce rukou nezklame.
Kdo zasadil a pečoval,
ten bude mít zásoby.

Vlaštovičko, kam letíš,
kde budeš přes zimu?
Daleko za moře,
kde slunce nespadne.

Ale na jaře se vrátíš,
na ten samý drát.
Vlaštovičko, pamatuj si nás,
my pamatujeme tebe.