Básničky o červenci pro děti

Prázdniny jsou tady,
červenec je tu,
slunce svítí jasně,
nechme školu fut.

Koupeme se v rybníce,
voda studí pár,
smích se nese loukou,
letní je to dar.

Horké slunce svítí,
červenec to ví,
zmrzlina v nás putuje,
každý den ji pí.

Na louce se pásou krávy,
zelená je tráva,
přijde kosec brzy ráno,
seno na stoh dává.

Prázdninový batoh,
plný her a věcí,
táboříme u lesa,
každou červencovou noc.

Jahody jsou pryč,
přišly maliny,
červené a sladké,
v lese najdeme jistiny.

Slunečnice roste,
výš než já jsem dnes,
žlutá a veselá,
dívá se do hvězd.

Dovolená čeká,
balí se kufr náš,
červenec je tady,
prázdniny hned máš.

Přišel červenec a s ním,
prázdninové ráno,
škola odešla pryč,
léto tu je s jáno.

Koupeme se, hrajeme,
na louce leháme,
prázdniny jsou krátké,
víme, ale užíváme.

U rybníka stojím,
bosýma nohama,
voda je teplá dnes,
lákavá a klidná.

Skočím do ní jednou,
udělám pořádnou vlnu,
červencové léto,
dává radost plnou.

Kosec brzy vstává,
ještě za rosy,
kosa se mi třpytí,
v obilí a prosy.

Posečená louka,
seno obrací,
do stánku ho uloží,
práci ocení.

Na táboře u lesa,
zapálíme ohen,
příběhy se vyprávějí,
do hvězdnaté noci kropen.

Ráno vstaneme,
rosa na trávě,
to je táborový červenec,
radost bez otravy.

Slunečnice v zahradě,
naklonila hlavu,
hledá slunce na obloze,
celý den tu stavu.

Vrabci sedí v ní,
semínka si berou,
červencová zahrada,
žije svou prací dešťavou.

Na dovolené u moře,
nebo v horách blíž,
červenec nás veze tam,
kde je radost víc.

Kdo cestuje, ten ví,
jak je svět velký,
a kdo zůstává doma,
prázdniny jsou hezké.

Vedro leží na polích,
červenec pálí zem,
hledáme stín pod stromy,
schováváme se všem.

K rybníku pak vyrazíme,
skočíme do vody,
červencové horko zmizí,
aspon na chvíli, svobody.

V lese dozrávají,
maliny a borůvky,
kdo je zná, ten ví,
kde jsou ty nejkrásnější žerůvky.

Košík plný přineseme,
babičce k večeři,
letos les nás odmění,
bohatě a věřit.

Přišla letní průtrž,
hřmí a blýská se,
déšť se lije proudem,
potok stoupá ple.

Po bouřce je duha,
sedm barev svítí,
a na cestě loužičky,
pro děti jsou k pití.

Seno leží v řadách,
na louce se suší,
traktor jede pomalu,
stoh ho v sobě plní víc.

Kosec měl dnes tvrdou práci,
od úsvitu šel,
červencová senoseč,
dnes se povedly.

U ohniště sedíme,
tábor v noci spí,
hvězdy svítí nad námi,
mlha přichází.

Táborák nám dokouří,
ulehneme v stan,
ráno bude červenec,
zase pěkný den.

Obilí se vlní,
zlaté pole plane,
kombajn přijde brzy,
žně jsou taky za nás.

Ale ještě červenec,
hřeje sluncem louky,
žně až v srpnu přijdou,
sklidíme je všecky.

Červenec je kosec,
suší seno v poli,
kdo nestihl, ten bude
litovat v zimě doli.

Na Jakuba apoštola,
dvacátého pátého,
jde léto přes svůj vrchol,
pryč z tohoto světa.

Dny jsou kratší každý den,
i když to není znát,
podzim přichází po létě,
to je přírodní řád.

Pole, louka, les a kopec,
to je červencový kraj,
kdo zná jeho zákoutí,
ten zná domova ráj.

Chodívali jsme tam jako děti,
každé prázdniny zas,
to jsou místa, která srdce,
neopustí nikdy z nás.

Svátek Petra a Pavla,
dvacátý devátý den,
jmenovaní slaví dnes,
červencový heben.

Červen jim vzal svátek,
červenec ho vrátí,
Petři a Pavlové slaví,
v každé moravské vsi i při.

Lipové léto přichází,
babičky to znají,
po hlavním létě teplo drží,
v září ještě stájí.

Ale červenec teď vládne,
teplý, zlatý, plný,
kdo by ho nevyužil,
ten by byl jen smutný.