Básně o létě pro děti i dospělé

Léto přišlo k nám,
slunce svítí dál,
bosé nohy v trávě,
kdo by plakat dal.

Jahody jsou zralé,
červené jak krev,
celé ráno trhám,
do úst plný vděk.

V létě jdeme plavat,
do řeky a rybníka,
voda chladná, čistá,
letní koupel proniká.

Motýl přelétává,
z květu na květ jde,
barevný jak duha,
v létě všude se.

Cvrček zpívá v trávě,
celý den a noc,
léto bez cvrčků,
to by nebylo moc.

Zmrzlina v ruce,
kapá na chodník,
spěšně ji olíznout,
to je letní zvyk.

Prázdniny jsou tady,
školní taška spí,
celé léto volné,
jako pták v výši.

Slunce hreje silně,
schováme se ve stín,
pod stromem a v trávě,
odpočinek klín.

Prázdniny začaly,
školní brána se zavřela,
dva měsíce svobody,
před námi se otevřela.

Ráno vstávat nespěchat,
odpoledne bez povinností,
léto se natahuje,
plné možností.

Na chalupě u babičky,
celé prázdniny trávíme,
ráno kozy krmíme,
večer hvězdy počítáme.

Babička ví, co je dobré,
buchty, brambory, med,
prázdniny u babičky,
nejkrásnější je to vždy.

Stan na zahradě stojí,
celou noc tu spíme,
kamarád a já a hvězdy,
víc potřebovat nechceme.

Ráno rosa na trávě,
ptáci zpívají v dálce,
prázdninové ráno,
probuzení v chladu, kalce.

Výlet na kole,
sto kilometrů denně,
záda bolí, nohy taky,
ale bylo to fajn přece.

Poslední den prázdnin,
ještě jednou do vody,
zítra škola začne,
ale to bude potom.

Teď jen toto léto,
tato chvíle, tato řeka,
vzpomínka, co zůstane,
až zima přijde, těká.

Prázdninový deník,
listuju ho v říjnu,
co jsme všechno zažili,
to léto rychlé, tiché.

Fotky, pohlednice, šišky,
mušle od moře,
každé léto zanechá,
svůj otisk v čase ve mě.

Ležíme v trávě,
slunce praží silně,
zavřené oči,
snění pohodlně.

Čas se zastavil,
nikam nespěcháme,
jedno letní odpoledne,
navždy si přejeme.

Do řeky skočím,
studená jak pramen,
ale po tom slunci,
vítán jako ramen.

Plaveme a křičíme,
léto nemá konce,
dokud svítí slunce.

Slunce na kůži,
sůl a pot a prach,
tak vypadá léto,
v srpnových dnech, ach.

Sprcha po návratu,
studená a čistá,
a zas ven na slunce,
den je krátký, jistý.

Opálit se do zlatova,
to je plán na léto,
slunce, voda, vzduch a klid,
takhle se to dělo.

Rybník v poledne,
nikdo kolem není,
jen já a voda tichá,
v odpoledním snění.

Plavou bubliny,
nebe se odráží,
chvíle letní samoty,
vzácná, nestálá, v tiché tváři.

Západ slunce v červenci,
nebe hoří zlatem,
tak končí letní den,
tichým dramatem.

Víme, zítra znovu,
slunce vyjde zas,
ale tento západ dnes,
nezopakuje se v čas.

Když jde seno na stoh,
léto je v půli,
ženci se ohýbají,
srpem a pilou.

Obilí se vlní,
zlaté pole v dál,
léto pracovní,
venkované znali vždy snad.

Na Jakuba prší,
zbytek léta mokrý,
tak praví prastará,
předpověď ze vokrý.

Když svítí v srpnu slunce,
do konce září,
pak bude ještě teplo,
tak říká zkušenost pán.

Léto se loučí pomalu,
nevzdává snadno,
den po dni kratší je,
ale teplo stálé.

Červen, červenec, srpen,
tři letní bratři,
každý trochu jiný,
ale všichni hlatři.

Červen ještě jaro hledá,
srpen hledí k podzimu,
červenec je pravé léto,
bez pochyby, bez sporu.

Léto přijde, léto odejde,
rok se točí dál,
kdo ho prožil naplno,
ten netruchlí snad.

Vzpomínka na slunce,
hřeje v zimě studené,
každé léto stojí za to,
pro to leden přijde.