Básničky o dubnu

Duben přišel, jaro hřeje,
třešeň bílé květy seje.
Včelka v kytce bzučí, září,
motýl letí přes záhony k jaři.

Sluníčko si hraje,
na louce už taje.
Beruška se z trávy dívá,
jaro v dubnu plně zpívá.

Kvete strom u plotu,
pampelišky v náručí.
Vítr listí pohne potu,
jaro nás v dubnu naučí.

Apríl, apríl, kdo se nechá nalít,
kdo se dnešek nechá zmást.
Vodu, sníh i déšť máme,
duben rád si s námi hrát.

Velikonoce klepou,
pomlázku už pleteme.
Vajíčka se barví krásně,
jaro v dubnu vítáme.

Tráva roste, kytka kvete,
včelky bzučí v zahradě.
Slunce hřeje, vítr metle,
duben se nám líbí radě.

Čarodějnice vařit znají,
na koštěti letí dál.
My je v noci pálíme,
oheň krásně rozsvítí.

Kuřátko se na jaře
z vajíčka tu vyklube.
Pípe slabě v zahradě,
duben pro něj je tu.

Duben má svou náladu zvláštní,
chvíli teplo, chvíli zase mráz.
Z mraku vykoukne slunce vlažné,
pak zas déšť pleskne na obraz.
Jaro však pomalu sílí,
kytky rostou, ptáci zpívají.
Stromy nás voní bíle,
duben z nás vždycky lépe znají.

Pomlázka, vajíčka, koleda,
Velikonoce v dubnu.
Babi, dědo, mami, tati,
spolu si je užijem.
Beránek se v sadě pase,
sluníčko nás hřeje líp.
Jaro vítá nás na chase,
i nejmenší to může chtít.

Kvetoucí strom mě k sobě láká,
voní v dubnu jako sen.
Včelka vědra medu sosá,
duben má svůj vlastní den.
Tráva roste, listy klíčí,
pampelišky tisíckrát.
Sluníčko nás v duben křiví,
krásný měsíc, kdo se má bát.

Apríl, apríl klame oči,
co je pravda, co je vtip?
Slibujou ti, co i nehodí,
jenom to, jak nemá být.
Smějem se pak na všechny strany,
apríl všem se přihodí.
Pravda hned se z toho zjeví,
kdo to ví, ten neuhodí.

V noci z třicátého dubna
na kopci hoří oheň.
Čarodějnice už se chystá,
Filipojakubská to jest noc.
My ji pošleme v komínu,
pálíme zlo, vítáme květen.
Tradice stará dlouho v Polsku, Čechách,
duben se v ohni rozžehne svět.

Vlaštovky se vrátily zpět,
staví hnízda pod střechou.
V březu už jich nebylo věc,
duben je vrátil po cestou.

První duben všechny láme,
aprílové žertíky.
Kdo se nechá rád, ten přizná,
duben má své manýrky.

Bílá třešeň ráno kvete,
plot je pod ní jako sníh.
Větřík plátky lehce svléká,
jaro v dubnu jak tu sníh.

Vajíčka už barvíme,
pomlázku si pleteme.
Velikonoční pondělí,
koledu tam přednese.

Filipojakubská noc je,
oheň plane na kopci.
Čarodějnice posíláme,
pryč ať jdou do vrcholci.

Tráva v dubnu silně roste,
sekat ji už hned se chce.
Pampelišky žluté hrostě,
duben pole na své brže.

Motýl první se objeví,
na louce v žluté šatě.
Babočka pak přiletí,
duben je v plné radě.

Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný.
Když nedáte malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.

Panimámo zlatičká,
darujte mi vajíčka.
Nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička.

Z růže kvítek vykvétá,
na zelený keř.
Bůh vám zdraví zachová,
štěstí na všech cestách.

Apríl, apríl, blázni jdou,
kdo to věří, ten je s nimi.
Jdou za vodou, lží i sněhem,
sami sebe ošálí.

Před Filipem křik a jek,
po Filipu klid a vděk.
V noci hoří oheň jasný,
duben do hor zhasne mlh.