Básničky o kočkách pro děti

Kočička mňouká,
sedí na okně,
pozoruje vrabce,
z bezpečí svého.

Mourek sedí na sluníčku,
dřímá a hřeje se,
ocas obtočil si kolem,
přede tiše dál se.

Koťátko má modré oči,
bílou chloupkatou srst,
skočí, točí se a skáče,
hravost je mu k tváři zvlášť.

Mňau mňau říká kočka,
chce jíst nebo spát,
nebo jen tak k tobě přijde,
hlavičku ti dát.

Kočka prr a kočka mrr,
předla celý den,
na polštáři, na pelíšku,
ve svém vlastním snu.

Ticha kočka přes dvůr šla,
tlapky nešustily,
u myší nory zastavila,
čekala a číhaly.

Kočička si myje tváře,
prackou za uchem,
potom si lehne na zem,
odpočine tichem.

Malé koťátko
padlo ze židle,
vstalo, otřepalo se,
jako by nic vidě.

Koťata se narodila,
tři slepá a malá,
mačkají se u maminky,
teplá jejich vůně stálá.

Za týden jim oči puknout,
za dva vstávají,
za měsíc se za motýlem
honí a hravají.

Koťátko strakaté,
půl bílé, půl šedé,
chytá klubko po podlaze,
jiné o nic nedbá.

Zaplete se do niti,
padne a zas vstane,
hra ho baví, hra ho živí,
nic ho neunaví s ní.

Koťátka spí spojena,
jedno přes druhé,
teplá hromádka hebká,
v peřince sladkém dně.

Matka čistí jedno po druhém,
jazykem ho myje,
koťátko se brodí v tom,
pak zas usne v cluje.

Koťátko se dívá na svět
velkýma očima,
všechno je tu nové, podivné,
plné věcí s jíma.

Koťe skočilo na stůl,
shrnulo hrneček,
pak se podívalo dolů,
a pak hned přes pelíšek.

Bezstarostná existence,
koťe nemá vinu,
svět byl stvořen pro hraní,
aspoň v prvním roku.

Rufus, Micka, Mourek, Šedivák,
koťata čtyři,
každé jiné, každé zvláštní,
každé svou hru míří.

Jedno loví, druhé spí,
třetí hledí v dál,
čtvrté přede na klíně,
jako by vždy znal.

Kočka přede na klíně,
teplá, hebká, klidná,
ruce hladí její srst,
noc je tichá, blidná.

V tom předení je klid světa,
starosti se ztrácí,
kočka ví, co člověk neví,
kde je odpočínání.

V noci kočka vstane,
jde po svých cestách,
ví o světě víc než my,
v tmavých zákoutích a vratech.

Ráno leží na polštáři
jako by nešla nikam,
otvírá jen jedno oko,
slídí po snídaním.

Kočka hledí na plamen,
nehýbe se,
co tam vidí, nikdo neví,
snad jen ona se.

Je to tvor z jiného světa,
co si k nám přišel sednout,
my mu dáváme potravu,
ona nás chce vést.

Prr prr prr,
kočka přede jak stroj,
ten zvuk léčí, uklidňuje,
pro srdce je to zbroj.

Kočka sedí na plotě,
dívá se přes zahradu,
je to královna svého světa,
nepotřebuje radu.

Přijde domů, když se jí zdá,
odejde, kdy chce,
nás si drží jako hosty,
ne naopak přece.

Mourek leží ve slunci,
oči zavřené,
dýchá pomalu a rovně,
světu odcizené.

Sní kočičí sny o lovu,
o dalekých krajích,
přitom leží na gauči,
v bezpečných domajích.

Kočka leze dírou,
pes oknem, oknem,
kdo tam leží na dvoře,
s ocasem a s oklnem.

Kočičko, kočičko,
co máš za uchem,
snad to není myš malá,
skrytá pod peřichem.

Tiché jsou kočičí tlapy,
tiché je jejich chůze,
slyší, co my neslyšíme,
vidí přes velké půže.

Červený kocour na střeše,
mňouká celou noc,
sousedé ho zahání,
ale on má moc.

Kde je kočka, tam je doma,
říká staré úsloví,
kočka vybírá si místo,
ne my za ni, naopak doposloví.