Básničky o koních pro děti

Kůň jde přes louku,
hříva v větru letí,
malý hřebec klusá,
radují se děti.

Klop klop kopyto,
kůň jde po cestě,
k stodole, k stáji,
domů do vsi té.

Hříbátko se narodilo,
vstalo na nožky,
vrní ke své mamince,
pod topoly.

Kůň má hebkou srst,
hřívu jako záclonu,
kdo ho pohladí,
cítí jeho vůni.

Velký kůň a malý hříbě,
oba stojí v stáji,
žvýkají si sena kus,
nic víc nepotřebují.

Hop a hop přes příkop,
kůň skočil lehce,
jezdec na zádech ho drží,
polehoučku přece.

Kůň pije ze studně,
sklonil hlavu nízko,
potom zafrkal tiše,
máme se nablízko.

Malé hříbě kopýtkem
dupe na louce,
pase se a rejdí tu
v ranní opouce.

Kůň se rozběhl přes pole,
klus se mění v cval,
hříva letí za ním v větru,
jako by sám znal.

Kopyta bijí do hlíny,
prach se za ním víří,
silný hřebec ujíždí,
v ranní mlze šíří.

Tiše šedá kobyla
jde po úzké stezkě,
hříva hladká, ucho vztyčené,
krok je lehký, vézký.

Pak se náhle rozskočí,
přejde v krátký klus,
jezdec v sedle si sedí,
nevydá ani hlas.

Hříva černá, srst hnědá,
nohy štíhlé, dlouhé,
kůň je krásný tvor na světě,
pohyb jako touha.

Kdo ho jednou viděl cválat
přes zelenou louku,
ten ho nikdy nezapomene,
ani za dobu krátkou.

Zafrkal a zadupal,
kůň dal znamení,
chce být venku, chce klus volný,
chce vítr, sluníčko, zemi.

Otevřela se brána,
vyrazil jak šíp,
přes pastvinu, přes příkop,
cval a pak jen klid.

Bílý kůň na zeleném poli,
hříva jak vlna v moři,
kdo ho vidí, stojí a čumí,
nic lepšího nezoří.

Klus klus klus,
kopyto o kopyto,
jede jezdec lesem dál,
cestu má jak lyto.

Kůň zná každou pěšinu,
každý kořen, kámen,
jede bezpečně a jistě,
jako by měl plamen.

Hříbátko se postavilo,
nohy se mu třásly,
máma k němu přiskočila,
ohlédla se zpátky.

Za hodinu bylo jisté,
za dvě šlo už samo,
třetí den se rozběhlo
přes travnaté lano.

Malé hříbě hnědé
leží ve slámě,
otvírá oči dokořán,
svět je velký, páně.

Máma stojí vedle,
čumákem ho hladí,
hříbátko pochopilo,
svět mu přece radí.

Hříbě skočilo přes louži,
pak se otočilo,
skočilo zpět a zas přes,
hru si oblíbilo.

Máma zírala a vrtěla
hlavou ze strany,
mláděti jsou hry a skoky
prostě dány.

Hříbátko na pastvině
dupe čtyřma nohama,
vítr mu hřívu zdvíhá
nad zelenými lohama.

Klopy ušima, oči velké,
hříbě se diví světu,
každá moucha je mu zázrak,
každý motýl k letu.

Časem z něho bude kůň,
silný, hrdý, věrný,
teď je ale ještě malý,
zábavný a hravý.

Hříbě první zimu
strávilo ve stáji,
na jaře pak vyběhlo,
přes travnatou krajinu.

Cítilo pach jara, země,
vlhké trávy vůni,
a zafrkat muselo,
radostí jak v říjnu.

Kůň do pole, kůň z pole,
sedlák s ním pracuje,
přes pluhy i přes brány,
vesele se hýbuje.

Hej, hop, hej, hop,
kůň jde přes příkop,
sedlák drží uzdu pevně,
ani jeden neskop.

Starý vraník ve chlévě,
zná svůj čas a místo,
ráno ovsa, večer sena,
život jeho jisté.

Kůň je věrný kamarád,
nepopírá to,
nese sedláka přes pole,
přes déšť i přes ledo.

Klop klop kopyto,
po kamenné dlažbě,
kůň jde k mlýnu s obilím,
ranní mlha v krajině.