Kondolence při úmrtí dítěte

Než cokoli napíšete

V této situaci má kratší věta s upřímnou soustrasti větší váhu než dlouhý dopis, který se snaží říct vše najednou. Kondolence není řeč na pohřbu. Je to signál: "Vím, co se stalo. Nechci, abyste byli v tom sami." Rodiče kondolenci nejspíš přečtou a neodpoví. To není nezdvořilost, to je žal.

Fráze "vím, jak vám je" je v této situaci nevhodná. Nevíte. Ani ti, kteří sami ztratili dítě, nevědí, jak je právě jim, protože každé dítě je jiné a každá ztráta je jiná. Upřímné "nemám slova" nebo "nevím, co říct, ale musela jsem napsat" je poctivější než zobecnění.

Mlčení s objetím bývá víc než slova. Pokud rodiče znáte osobně a setkáte se s nimi, nemusíte nic říkat. Přítomnost je dost. Pokud píšete zprávu a nevíte, co napsat, napište právě to: "Nevím, co napsat. Je mi to nesmírně líto."

Pro novorozeného nebo malého kojence

• Marto a Petře, dnes jsem se dozvěděla o malé Ele. Nemám slova. Je mi to nesmírně líto. Myslím na vás. V sobotu vám přivezu polévku, nemusíte otevřít. Hanka.

• Milí Novákovi, slyšela jsem o ztrátě vašeho miminka. Nevím, co říct, a přesto jsem nemohla mlčet. Je mi to nesmírně líto. Jsem tu, kdybyste cokoli potřebovali. Klára.

• Pavlo a Ondřeji, dozvěděla jsem se o vaší ztrátě. Přijměte mou upřímnou soustrast. Pokud bych mohla přijít nebo pomoci s čímkoli praktickým, jen zavolejte. Nečekám odpověď. Věra Horáčková.

Pro malé dítě

• Vážená rodino Novákova, slyšeli jsme o smrti malého Tomáška. Je to nepředstavitelné. Vzpomínáme na něj jako na chlapečka, který se vždycky smál a běhal po zahradě v gumákách. Je nám to nesmírně líto. Pokud bychom mohli jakkoli pomoci s Lukáškem nebo s čímkoli kolem domu, máte náš telefon. Sousedi Svobodovi.

• Jano a Karle, nemám pro vás správná slova. Maruška byla dítě, na které se nezapomíná. Jsem ráda, že jsem ji znala, i když jen trochu. Upřímná soustrast vám oběma i celé rodině. Jsem tu, kdybyste potřebovali cokoli, od hlídání psa po odvezení někam. Simona.

• Vážená paní Nováková, vážený pane Nováku, přijměte mou hlubokou soustrast se smrtí vaší dcery. Eliška chodila do třídy s mou Kateřinou a vím, jakou měla radost ze života. Celá naše rodina myslí na vás. Pokud bychom mohli pomoci s čímkoli praktickým, dejte nám prosím vědět. S upřímnou úctou rodina Horáčkových.

Pro dospívajícího nebo dospělé dítě

• Pane a paní Hradečtí, slyšeli jsme o smrti vašeho Honzy. Nemáme slova. Honzu jsme znali z fotbalu, vždycky první na hřišti, poslední odcházel. Bude obrovsky chybět. Pokud cokoli budete potřebovat, dejte vědět. Trenéři SK Modřice.

• Milá Ivano, dozvěděla jsem se o smrti Lucie. Nevím jak jinak to říct než: je mi to nesmírně líto. Lucii jsem znala jako odvážnou, upřímnou holku, na které bylo vidět, jak ji máte ráda. Budu na ni myslet. Jsem tu, kdykoli se budeš chtít ozvat nebo chceš jen sedět a mlčet. Tvoje Jana.

• Vážená paní Marková, přijměte upřímnou soustrast se ztrátou vašeho syna Jakuba. Znali jsme ho jako kolegu, který uměl vždy zpříjemnit i těžký den. Bude nám chybět. Myslíme na vás i na celou rodinu. Kolektiv oddělení výroby.

Čeho se vyvarovat

1. "Máte přeci další děti." Tato věta minimalizuje konkrétní ztrátu. Každé dítě je jiné a jeho smrt ho nenahrazuje. Nikdy tuto větu neříkejte.
2. "Bůh si bere ty nejlepší." Moralizující a nevyžádané. Přivlastňuje smysl tragédii, která pro rodiče smysl nemá. Navíc je to útočné vůči každému, kdo nevěří nebo kdo je na Boha v tu chvíli zuřivý.
3. "Vím, jak vám je." Nevíte. I rodiče, kteří sami prošli ztrátou dítěte, nevědí, jak je právě jim. Tato fráze uzavírá prostor a nepomáhá.
4. "Aspoň netrpěl/a." Možná pravdivé, ale rodiče to jako útěchu nevnímají. Útěcha tím být nemůže. Nechte to být.
5. "Jste mladí, budete mít další." Nelidská věta v jakémkoli kontextu. Smrt tohoto dítěte nelze nahradit jiným dítětem. Nikdy tuto větu neříkejte.
6. "Tomu nerozumíme, ale Bůh má svůj plán." Moralizující a nevyžádané. I věřícím rodičům je to v první fázi žalu k ničemu. Počkejte, až sami toto téma otevřou.
7. Úplné ticho a žádná reakce. I to bolí. Rodiče si to pamatují. Krátká SMS "je mi to nesmírně líto" je víc než nic. Nebojte se napsat, i když nevíte jak.

Co udělat místo psaní

1. Pošlete jen krátkou zprávu, nečekejte odpověď. Rodiče nejspíš neodepíší. Pište tak, aby to nevyžadovalo odpověď. "Myslím na vás. Nic nechci. Hanka." je správný formát.
2. Nabídněte konkrétní pomoc, ne obecnou. "Dej vědět, jestli budeš něco potřebovat" je těžké přijmout. "Mohu přijít v úterý s jídlem, nemusíš otevřít, nechám u dveří" se přijímá snáze.
3. Buďte přítomen, ne moudrý. Tiché sezení, objetí, odvezení na úřady, hlídání druhého dítěte. Tyto věci jsou cennější než slova. Nevysvětlujte, nepomáhejte pochopit.
4. Nezmizte po pohřbu. Nejhorší smutek přichází za měsíc, dva, tři, kdy okolí zapomnělo a rodiče zůstávají sami. Krátká zpráva za měsíc má obrovský dopad.
5. Pamatujte na výročí. Narozeniny dítěte a výročí jeho smrti jsou pro rodiče silné dny. Krátká zpráva v tyto dny říká: nezapomněli jsme na vaše dítě ani vy nezůstáváte sami.

Časté otázky