Zamilovaná přání pro přítele

Líbí se mi, jak vždycky pamatuješ na detaily. Pamatuješ, co jsem říkala před týdnem, co mám ráda, co mě rozesměje. Tohle si od tebe nechci nikdy odvyknout.

Ráno vedle tebe je nejklidnější chvíle mého dne. Ani nemluvíme, a přesto je to tak nějak v pořádku. Mám tě moc ráda.

Nebudu psát, jak jsi nejlepší. Řeknu jen: je mi s tebou dobře. A to je víc než dost.

Vím, že nejsi typ, co rád dostává patetické zprávy. Takže jen tohle: jsem ráda, že jsi v mém životě. Každý den.

Před tebou jsem nevěděla, jak vypadá vztah, kde se nemusím za nic omlouvat. Teď to vím. Díky za to.

Líbí se mi, jak přemýšlíš. Jak řešíš věci a hledáš cestu. Jsem ráda, že takového člověka mám vedle sebe.

Chybíš mi, i když jsi v jiné místnosti. To je trochu absurdní. Ale je to tak.

Někdy na tebe myslím uprostřed práce a pak se usmívám do monitoru. Kolegové se asi diví. Stojíš za to.

Pamatuješ si ten večer, kdy jsme se poprali o úplnou blbost a pak se smáli, jak je to hloupé? Tak takhle te chci mít pořád.

Mám tě ráda v dobrých dnech i ve špatných. V těch špatných možná víc, protože tehdy vidím, kdo jsi doopravdy.

Nepotřebuji velká gesta. Potřebuji tebe, jak sedíš vedle mě a díváš se na nic. Tohle mi stačí.

Říkám to málo a vim to. Takže teď jasně: miluji tě. A jsem šťastná, že tě mám.

Vzdálenost je frustrující. Ale čas, kdy tě zase uvidím, se blíží. Odškrtávám dny.

Mám tě ráda i přes kilometry. Vlastně skoro víc, protože chybění mi připomíná, jak moc na tobě záleží.

Každé ráno bez tebe je trochu chladnější. Každý večer bez tebe trochu delší. Přijď brzy.

Pošli mi fotku, jak vypadáš dneska. Chci tě vidět, i když jen na displeji.

Vztah na dálku vyžaduje trpělivost. Mám ji, protože ty stojíš za to.

Zbývá jen pár dní. Nebo týdnů. Nevadí, počítám je s úsměvem, ne s nervy.

Nejhorší je, že tě nemůžu obejmout, když mám blbý den. Nevím, jak to říct jinak. Chybíš mi.

Když jsme spolu přes video a zklame signál, chce se mi brečet. Ale pak se vrátí a ty se smáješ. A je to zase v pořádku.

Vzdálenost je dočasná. To, co spolu máme, není.

Počítám hodiny do tvého příjezdu. Nestydím se za to.

Miluji tě i přesto, že necháváš ponožky vedle koše. To je láska, ne zvyk.

Jsi nejlepší člověk, koho znám. A taky jediný, kdo mě dokáže vytočit do deseti sekund. Miluju tě za obojí.

Kdybych tě neměla ráda, určitě by bylo víc místa v posteli. Takhle to nějak nevadí.

Nevím, jestli je to láska nebo zvyk. Zjistila jsem ale, že mi to je jedno. Jsi tady a to stačí.

Mám tě ráda i ráno, než si umyješ zuby. To je buď velká láska, nebo velká trpělivost. Možná obojí.

Ty a já. Prý fungujeme. A já si myslím, že je to pravda, i když ty bereš deku.

Kdybys mi řekl, že budeme dva blázni, kteří si pohádají o nic a pak se smějí, řekla bych: jo, to zní dobře.

Jsi ten nejpodivnější člověk, co znám. A to je ten nejlepší kompliment, co ti dám.

Domov není místo. Je to člověk, ke kterému se vracím.

Milovat znamená zůstat, i když by bylo snazší odejít.

Nejkrásnější věci se nedají vysvětlit. Jen cítit.

Dobrý vztah se neměří dny bez hádky, ale tím, jak rychle se z hádky vrátíte.

Potřebuju tě víc, než přiznávám. A méně, než bych chtěla.

Někdy stačí, že jsi. Nic víc nepotřebuji.

Lásku poznáte podle toho, že vám chybí, i když ji máte.

Správný člověk vás neudělá lepším. Přijme vás takové, jací jste.