Zamilovaná přání pro přítelkyni

Líbí se mi, jak nakláníš hlavu, když přemýšlíš. Jak se trochu mračíš, než odpovíš. Jak pak řekneš přesně to, co jsem slyšet potřeboval. Miluju tě v detailech.

Ráno poznám tvoje kroky ještě před tím, než otevřeš dveře. Je to takový malý zvuk domova. Děkuju, že jsi v mém životě.

Vím, že jsi měla den, kdy nic nefungovalo. Vím, že jsi to stejně zvládla. A vím, že jsi nechala všechno za dveřmi a přišla domů. To si vážím.

Nejsem člověk, který říká "miluju tě" každou hodinu. Ale vím, že kdybych měl vybírat znovu, vybrám tebe. To ti chci říct.

Tvůj smích je hloupost. Přesně tenhle smích u věcí, které vůbec nejsou vtipné. A já ho miluju víc než cokoliv jiného.

Pamatuješ si, jak jsme spolu poprvé seděli a neřekli skoro nic? A bylo to stejně jedno z nejlepších večerů? To říká všechno o nás.

Není to o tom, že bez tebe nemůžu. Je to o tom, že nechci. Každý den si tě vybírám znovu. A pořád je to snadné rozhodnutí.

Líbí se mi, jak ráno mlčíš. Jak potřebuješ kafe, než se rozmluvíš. Jak víš, kdy mluvit a kdy nechat. To se nenaučí. To buď je, nebo není.

Nejsi moje polovina. Jsi celá, já jsem celý, a my si prostě sedíme. To je lepší než pohádka.

Chybí mi, i když jsi tady vedle. Chybí mi ta tvoje koncentrace, ten pohled, když četla. Miluju tě i na dálku dvou metrů.

Jsi ta první věc, na kterou myslím ráno. Většinou je to konkrétní, ne romantické. "Co máš dneska?" Ale je to ty. Vždy ty.

Kdyby mi někdo řekl, jak to bude vypadat, nevěřil bych mu. Je to lepší než cokoliv, co jsem si uměl představit. A každý den je trochu lepší.

Vzdálenost mě naučila jednu věc: vím přesně, kdy ti chybím. Je to pořád.

Kalendář mám rozdělený na dny do tebe. Každý odškrtnu. Zase o jeden míň.

Posílám ti pusu na dálku. Prosím, at doleť. A vrať se, protože tuhle verzi vám chci dát naživo.

Chybí mi, jak se tváříš, než řekneš "ne". A jak se tváříš, když řekneš "jo". Chybí mi celá ty.

Letadlo, vlak, auto. Cokoliv. Rád bych tě viděl zítra.

Pošli mi fotku. Cokoliv. Jak vaříš, jak ses zrovna zamračila. Chci tě vidět, i když jen na obrazovce.

Vzdálenost je věc. Ale my jsme větší věc než ona. Vydržíme.

Mám tě rád. Dálka mě nutí to říkat víc. Takže aspoň v tom nám pomáhá.

Pamatuješ si, jak jsme se naposledy loučili? Nechtěl jsem pustit tvoji ruku. Pořád ještě ji cítím.

Řekni mi, jak vypadá tvůj výhled z okna. Chci vědět, co vidíš, i když to nevidím s tebou.

Miluju tě. Víc než kafe. A to říkám vážně, protože kafe je pro mě hodně.

Jsi moje oblíbená osoba na světě. Ostatní pořadí nezveřejním, ale ty jsi první.

Slíbil jsem si, že napíšu něco romantického. Toto je ta verze po třech pokusech. Láska je složitá.

Chybíš mi, i když jsi ve vedlejší místnosti. To je asi diagnóza.

Mám tě rád za to, kdo jsi. A trochu za to, že toleruješ, kdo jsem já. To chce povahu.

Tys ta důvod, proč chodím domů včas. Druhý důvod je jídlo. Ty jsi ale první.

Romantický text jsem googlil. Všechno bylo hrozné. Tak ti píšu toto. Přijmi to jako důkaz snahy.

Láska je věc. Ty jsi lepší věc. Funguje to matematicky.

Domov není místo. Je to člověk, ke kterému se vracíš.

Láska se pozná tak, že vám chybí, i když ji máte vedle.

Nejlepší vztahy jsou ty, kde se oba smějete tomu samému.

Někdy stačí jedna konkrétní věta. Víc nepotřebuješ.

Štěstí je, když máš komu napsat dobrou noc a víš, že odepíše.

Nejkrásnější věc v lásce je, když nemusíš vysvětlovat, proč jsi tichý.

Vybírám tě. Každý den. Znovu.

Láska není pocit. Je to rozhodnutí, které opakuješ.