Básničky o vodě pro děti

Kapka deště padá,
na sklo klepe tiše,
za oknem se hýbe,
stéká níže, níže.

Voda v potoku,
teče, teče dál,
ryba v ní se koupá,
žabka skočí vál.

Prší, prší jen,
mokrý je celý den,
ale po dešti,
duha se zaleskne.

Louže na chodníku,
bota do ní šlap,
máma bude zlobit,
ale byl to clap.

Rybník stojí tiše,
voda se netlačí,
vítr přijde z pole,
vlnky na něm tančí.

Vodo, vodo, teci,
z hora dolů spěš,
v moři skončíš jednou,
kam dál nepojedeš.

Pod mostem teče voda,
tmavá a chladná,
ryby v ní spí tiše,
hladina je klidná.

Prší, prší, hele,
kapky na zahradě,
kytky pijí vodu,
každá ráda bade.

Potok tece lesem,
zpívá svoji píseň,
kamení mu cestu,
neusnadní přece.

Přeskočí ho, obtečí,
dál si klidně jde,
potok zná jen jedno:
plynout, plynout spěl.

Řeka je jak cesta,
z hor až k moři jde,
vesnice a města,
minuje po cestě.

Loďky na ní plují,
rybáři jsou v klidu,
řeka nespěchá,
jde svou vlastní chodbu.

V potoce žijí raci,
ryby, žáby, škeble,
celý svět pod vodou,
lidský pohled nehlídá.

Kdo se skloní níže,
uvidí ten kraj,
kde voda vládne tiše,
bublinkový ráj.

Jarní potok teče,
plný tajícího sněhu,
šumí přes kamení,
rychlý, plný spěchu.

Řeka Vltava,
hradem protéká,
Prahu zná jak dlaně,
staletí v ní spí.

Na mostech se lidé,
dívají na proud,
řeka plyne dál,
nehledí sem hned.

Malý potůček,
pramen z kamene,
každý rok se vrátí,
pramen neztratí se.

Studená voda,
chutná sladce tu,
kdo ji jednou zkusí,
nezapomene tu.

Bouřka přišla z pole,
blesk a hrom a vítr,
potom déšť se spustil,
chladný, prudký, čistý.

Po bouřce je ticho,
vzduch je svěží, lehký,
duha přes oblohu,
modrý klid a mléčný.

Kapky bubnují,
na plech střechy, dum,
dešťový koncert,
celý dům zní v sum.

Kdo to hraje venku?
Déšť na tisíc strun,
poslouchám a nevím,
zda spím nebo bdím.

Dešťová kapka,
padá z mraku sám,
tisíc kamarádek,
padá spolu s ní tam.

Dole na zemi,
tvoří malou louž,
boty gumové,
ten den nechybí.

Prší v dubnu,
roste tráva z toho,
prší v máji,
kvete třešní mnoho.

Déšť není nepřítel,
je to zahradník,
bez něj by vadlo vše,
co roste v každý lík.

Jarní déšť je jemný,
jako světlý závoj,
mokrý vzduch ho nese,
nad loukou kraj.

Konev plná vody,
z té nic neprší,
ale ta tam venku,
ta nás překvapí.

Mraky jsou jak konve,
co nikdo nelije,
vítr otočí je,
a déšť se rozlije.

Skočíme do vody,
studená jak led,
ale za chvilku,
nechceme jít pryč.

Plaveme a plaveme,
slunce svítí nám,
léto u vody,
krásnější není tam.

U moře je jinak,
vlny přicházejí,
zase odcházejí,
rytmus jejich vládne.

Sůl na rtech a v nose,
písek v každém místě,
ale nikomu to,
nevadí tam jistě.

Rybník v létě hřeje,
voda zelenkavá,
rákosy šumí tiše,
žabka zpívá stará.

Nafukovací matrace,
plují po rybníce,
děti odpočívají,
sluníčko jim svítí.

Takový den u vody,
rychle utekl,
každý by ho chtěl,
znovu zažít sám.

Mořská vlna přijde,
sahá po nohách,
ustoupí a znovu,
přijde v stejný tah.

Moře nikdy nespí,
stále dýchá klid,
vlna za vlnou jde,
a tak musí být.