Básničky o prosinci

Sníh padá z nebe tiše,
vločky jsou jako pírka.
Zahrada je celá bílá,
zima přišla k nám.

Mikuláš klepe na dveře,
andílek stojí za ním.
Hodné děti dostanou sladkosti,
čert čeká venku.

Adventní svíčka svítí,
každý týden jedna víc.
Za čtyři neděle přijde,
Štědrý večer k nám.

Cukroví voní z trouby,
vanilka a skořice.
S babičkou jsme pekli celý den,
plech je plný koulí.

Vánoční strom svítí v pokoji,
ozdoby se třpytí.
Pod ním leží balíčky,
ještě nesmíme otevřít.

Sněhulák stojí na zahradě,
mrkev má místo nosu.
Klobouk starý, šála stará,
ale moc mu sluší.

Koleda, koleda, koleda,
zpíváme pod oknem.
Paní domu otevřela,
dala nám cukroví.

Lucie přijde třináctého,
schová vše, co najde.
Kdo se připraví včas,
tomu Lucie neublíží.

Mikuláš přichází v prosinci,
pátého se otevřou dveře.
Andílek a čert jdou s ním,
každý dělá svou práci.

Hodné děti dostanou mandarinky,
zlobivé dostanou uhlí.
Ale čert je dobrý nakonec,
nikoho nevezme s sebou.

Adventní věnec leží na stole,
čtyři svíčky čekají.
Každou neděli zapálíme jednu,
přibývá světlo v pokoji.

Advent je čas ticha a čekání,
čas přípravy a vzpomínek.
Pak přijde Štědrý den,
a světlo vyhraje nad tmou.

Vánoce voní skořicí a cukrovím,
smrčkem a kadidlem.
Celý rok jsme čekali
na tenhle jeden večer.

U stolu sedí celá rodina,
i ti co přijeli z dálky.
Vánoce spojují co bylo rozejdeno,
tak to bývalo vždy.

Sníh napadl přes noc,
ráno jsou záspy na zahradě.
Sáně čekají ve sklepě,
kopec čeká za vsí.

Hned po snídani vyrazíme,
šály, čepice, palčáky.
Prosincový sníh patří dětem,
my ho nevyplýtváme.

Koledy zní z rádia,
zpíváme je taky.
Tichá noc, přání pokoje,
Vánoce jsou Vánoce.

Každý rok jsou trochu jiné,
někdo přibyl, někdo odešel.
Ale tradice drží stůl pohromadě
a to je víc než dost.

Lucie přijde třináctého,
bílá postava ve tmě.
Schová vřeteno a přeslici,
co najde vezme pryč.

Kdo se připraví před Lucií,
ten bude mít klid.
Starý zvyk uchoval se dodnes,
i když důvod zapomněli.

Adventní čas je čas světla
v nejdelší tmy části roku.
Svíčky na věncích, světla na stromech,
lidé bojují se tmou.

Každá kultura to dělala,
každý národ slavil světlo.
Prosinec je měsíc naděje,
že jaro zase přijde.

Pátého přijde Mikuláš,
andílek a čert jsou s ním.
Starý zvyk s novým obalem,
děti se bojí a těší.

Čert je hlasitý a divný,
andílek uklidňuje.
A Mikuláš má pytel plný,
pro hodné i méně hodné.

Zimní slunovrat přichází,
dvacátého prvního nebo druhého.
Nejkratší den v roce,
nejdelší noc.

Pak se dny pomalu prodlužují,
každý den minutu navíc.
Vánoce slavíme hned po tom,
oslavujeme vracející se světlo.

Vánoční trh na náměstí,
svařák a trdelník voní.
Děti táhnou rodiče ke stánkům,
každý má přání.

Prosinec je měsíc přání,
přání a dávání.
Kdo dává rád, ten žije naplno,
kdo čeká jen, žije napůl.

Sněhulák v zahradě čeká
na tání v lednu.
Mrkev, knoflíky a šála,
postava ze sněhu.

Děti ho postavily se smíchem,
rodiče fotografovali.
Za týden bude kupa ledu,
ale vzpomínka zůstane.

Třiadvacátého Štědrý den,
ne, to je čtyřiadvacátého.
Den, na který se čekalo,
přijde a zase odejde.

Ale to, co zůstane po Vánocích,
je víc než dárky.
Je to čas, co jsme strávili spolu,
a to se nedá koupit.

Koleda, koleda, koleda,
dnes je Hod Boží.
Selka peče koláče,
my zpíváme pod oknem.

Dej nám, paní, co máš dát,
ať máš hojnost celý rok.
Zdraví, štěstí, lásku taky,
to přejeme vám.

Tichá noc, hvězdná noc,
vše je v klidu, vše dřímá.
Jen ta hvězda na obloze
svítí jasně a jasně.

Lidová tradice zpívá dál,
každý rok ta samá slova.
Slova, co přežila staletí,
musí mít svůj důvod.

Na Štěpána, na Štěpána,
čas je pro kolední.
Kluci jdou od domu k domu,
zpívají a žebrají.

Starý zvyk ze středověku,
přežil do dneška.
Každá tradice má svůj smysl,
i když ho nevidíme.

Sníh skřípe pod botami,
mráz štípe do tváří.
Prosinec je přísný,
ale krásný.

Kdo znal teplý domov,
ten ví, jak voní.
Prosinec nás naučí vážit si
toho, co máme.

Za horami, za lesy
přijde Ježíšek k nám.
Přinese dárky hodným dětem,
přinese radost všem.

Starý příběh, nová generace,
každý rok se opakuje.
A děti věří, a to stačí,
dokud věří, voní Vánoce.