Přání k svátku pro Barboru

Etymologie a kořeny jména

Jméno Barbora vychází z řeckého přídavného jména barbaros (βάρβαρος), které staří Řekové používali pro cizince hovořící nesrozumitelnou řečí. Doslova to znělo jako "bar-bar", tedy napodobování nesrozumitelné mluvy. Přes latinskou formu Barbara se jméno rozšířilo v celém křesťanském světě, kde ho proslavila sv. Barbora, mučednice z 3. nebo 4. století. V češtině se ustálilo jako Barbora, domácky pak Bára nebo Barča.

Historie jména v Česku

V Čechách patřilo jméno Barbora ke středověkým oblíbencům. Sv. Barbora byla velmi uctívána jako patronka horníků, což v hornické zemi hrálo velkou roli. Jméno se hojně zapisovalo do matrik od 14. století a v 17. a 18. století patřilo k nejčastějším ženským jménům vůbec. Po dočasném útlumu v 19. století se vrátilo ve 20. století a dnes je stále jedním z nejlépe rozpoznatelných českých ženských jmen.

Popularita a počet nositelek

V České republice žije přibližně 75 000 žen jménem Barbora. Patří tak mezi dvacet nejrozšířenějších ženských jmen v zemi. Výrazný vrchol popularity nastal v 70. a 80. letech minulého století, kdy bylo Barbora jméno roku v několika generacích. Dnes ho rodiče volí méně, ale jméno si zachovává silnou pozici díky historii a asociaci se zimními svátky.

Povahové rysy podle tradice

Podle knih o jménech bývá Barbora popisována jako žena silná, cílevědomá a praktická. Má jasný pohled na věc, nenechá se snadno vyvést z míry a v krizi dokáže zachovat klid. V přátelství je otevřená a přímá, v rodině spolehlivá opora. Asociace se sv. Barborou, která statečně čelila pronásledování, dodává jménu nádech odhodlanosti a vnitřní síly.

Variace napříč jazyky

Jméno Barbora existuje v mnoha jazycích s obměnami: anglicky Barbara, německy Barbara, francouzsky Barbe nebo Barbara, italsky Barbara, španělsky a portugalsky Bárbara, polsky Barbara, maďarsky Borbála. Domácké formy se liší výrazněji: anglická Barb nebo Babs, italská Bàrbara, česká Bára nebo Barča.